THE AVIO AERO

PEOPLE’S MAGAZINE

Minulý měsíc se v pražském závodě Avio Aero, domově GE turbovrtulových motorů, konala malá oslava k neuvěřitelnému 50 pracovnímu jubileu pana Jiřího Vítka.

Přinášíme vám zajímavý příběh: 15 letý chlapec, který přijde z malé středočeské vesničky do učení v Praze, je zvídavý a ambiciózní a tak vystuduje střední školu i ČVUT a vypracuje se na zkušeného konstruktéra a odborníka v leteckém průmyslu. Je inspirujícím příkladem pro mladou generaci inženýrů, jejichž mentoringu se věnuje. Objevte spolu s námi zajímavé detaily působivé kariéry této vzácné osobnosti.

Můžete nám  říct něco o svém vzdělání, kde jste studoval a v jakém věku jste začínal ve Walter Engines?
Byla to vlastně tak trochu náhoda, ovlivněná tehdejším politickým zřízením. Po dokončení základní školy v r. 1970 jsem chtěl jít studovat, ale podmínka byla, abych si nejprve vybral nějakou dělnickou profesi. V národním podniku Motorlet (Walter) jsem se tedy nejdříve vyučil soustružníkem, začal pracovat ve výrobě a zároveň pokračoval na střední škole. Na vysokou školu ČVUT v Praze jsem odcházel jako zaměstnanec s podmínkou, že až vystuduji  obor letecké motory, vrátím se do Motorletu zpět.

Jiri Vitek celebrated by his team and Engineering leaders for his career milestone.

Kdy jste oslavil 50. výročí a co to pro vás znamená?
Svoji první pracovní smlouvu jsem podepsal 1. 7. 1973. Já výročí moc rád nemám (jen člověku připomínají, jak je vlastně starý), ale je to obrovský kus života a v tomto případě můj profesní život celý. Není to asi dnešní trend být tak dlouhou dobu na jednom místě... Je to ohlédnutí za 50 lety v profesi a firmě, kterou jsem si sám vybral, která mi přinesla nejen finanční zajištění, ale především práci, která mě bavila a dovolila získat hodně odborných znalostí, zkušeností a i radosti z výsledků. V neposlední řadě mi moje práce umožnila se setkat s opravdu dlouhou řadou spolupracovníků, kterých si vážím jak po profesní, tak i lidské stránce a rád na ně vzpomínám.

Jaké byly hlavní výhody a nejtěžší výzvy práce ve výrobě a studia současně?
Hlavní období, kdy jsem současně pracoval ve výrobě a studoval, byla střední škola. V té době asi bylo nejtěžší udržet motivaci pro získání maturity. V 18 letech nebývá vaše priorita chodit dopoledne do práce a večer do školy. Na vysoké škole jsem už neměl povinnost  denně pracovat ve výrobě. Jen občas jsem přišel vypomoci, abych si ke studiu přivydělal. Tato praktická zkušenost z výroby byla rozhodně přínosem i v mé další konstruktérské práci: minimálně pro představu, že mé konstrukční požadavky na díly musí být v souladu s možnostmi výroby. Sebelepší konstrukční nápad,  pokud není realizovatelný, ztrácí smysl.

Jaké byly vaše profesní, pracovní ambice nebo zájem v mládí? 
Můj zájem o letecké motory vznikl vlastně v již zmiňované práci ve výrobě, kde mě začalo zajímat, k čemu vlastně je ten díl, který obrábím. Měl jsem staršího kamaráda v konstrukčním oddělení, který mi vzhled a funkci těch dílů vysvětloval. Zaujalo mě to a chtěl jsem být ten, kdo dokáže ty díly i konstruovat. A to  byl vlastně ten začátek a motiv jít studovat vysokou školu a obor letecké motory.

Jiri Vitek with his direct leader, Michael Hillebrecht.

"Pro mě osobně má letectví navíc jeden úžasný rozměr a tím je pohyb ve vzduchu. To je velká motivace, ale i výzva při návrhu a konstrukci leteckého motoru"

Kolika pozicemi jste za svou kariéru prošel a které vás nejvíce zaujaly a nadchly?
Když nechám stranou svou praxi soustružníka, tak po vysoké škole v r. 1980 jsem nastoupil do vývoje, do konstrukční skupiny Turbíny. V té době byl motor M601 hlavní náplní práce a já se věnoval zejména přípravě a vyhodnocování testů a realizaci konstrukčních zlepšení ke zvyšování spolehlivosti a životnosti motoru. Také začal vývoj motoru M602, kterého jsem  se rovněž mohl zúčastnit a který přinesl hodně příležitostí pracovat na nových věcech. Navíc jsem měl štěstí, že jsem pracoval ve skvělém kolektivu  kolegů, kteří nejen věděli, ale byli i ochotni se o vědomosti a zkušenosti podělit. Během času změn politických poměrů v ČR po roce 1989 se organizační struktura a vlastnictví podniku měnily a došlo k celkovému útlumu vývojových prací, včetně ukončení programu M602 a změnám na trhu odběratelů. V tomto období jsem  pracoval  na různých vedoucích pozicích zejména zaměřených na projekty pro rostoucí počet různých zástaveb motorů.  Ve Walter Engines jsem pak zastával manažerskou pozici ve vedení konstrukčního oddělení. Pak přišlo GE a s ním i nová perspektiva dalšího pokračování vývoje M601 se sérií H, kde mojí hlavní úlohou bylo řízení prací spojených s konstrukčními změnami a následnou certifikací. V současné době pracuji v týmu Systems jako principal engineer a compliance verification engineer a svoji hlavní roli vidím nejen v pomoci a sdílení zkušeností s mladšími kolegy, ale i v jejich motivaci tento obor dělat.

Vaše kariéra trvá několik desetiletí a pracujete v blízkosti turbovrtulových motorů. Jak jste vnímal změny v tomto specifickém segmentu průmyslu?
Je velmi obtížné porovnávat stav, který byl na počátku vývoje M601 a nyní Catalyst. A to jak z hlediska výpočtových i návrhových nástrojů, výrobních možností, ale i požadavku trhu. Motor M601 byl první turbovrtulový motor, který se v Motorletu navrhoval a byl vytvářen poměrně úzkým kolektivem lidí. Jeho vývoj začal v 60 letech a byl určen  pro malý dopravní letoun L410. Během doby se jeho základní konstrukce  zásadně nezměnila, ale požadavky na zvyšování výkonu, životnosti a množství úprav pro různé zástavby do letounu rostly a bylo a je velmi obtížné  bez větších konstrukčních změn toho dosáhnout. Motor Catalyst, který přichází, je minimálně o 2 lidské generace mladší a je to na něm vidět. Využívá ve svém návrhu špičkové konstrukční a výpočtové metody a nástroje, navíc s podporou širokého mezinárodního týmu odborníků. Pro výrobu jsou použity nejmodernější nástroje a technologie, včetně 3D tisku, s top vybavením pro zkoušky dílů a motoru. Tak trochu závidím kolegům z Catalyst týmu, a rozhodně tomuto motoru věřím jak po stránce technické, tak v tom, že na dnešním trhu najde uplatnění a přinese svému týmu i firmě radost i užitek a spoustu nových poznatků a zkušeností.

Jiri Vitek with Chris Lorence, Chief Engineer & General Manager at GE Aerospace.

"Tak trochu závidím kolegům z Catalyst týmu, a rozhodně tomuto motoru věřím jak po stránce technické, tak v tom, že na dnešním trhu najde uplatnění a přinese svému týmu"

Co byste doporučil mladému inženýrovi nebo leteckému profesionálovi, který by se chtěl připojit k tomuto oboru a možná konkrétně k pražskému týmu?
Každý obor  má své přednosti a úskalí.  Pro mě osobně má letectví navíc jeden úžasný rozměr a tím je pohyb ve vzduchu. To je velká motivace, ale i výzva při návrhu a konstrukci leteckého motoru: každý nápad, který přinese  větší výkon, nižší  spotřebu, nižší hmotnost, vyšší životnost, má cenu zlata. Nikdy ale na úkor bezpečnosti a spolehlivosti, což je vždy nejvyšší priorita. Vývoj leteckého motoru znamená týmovou spolupráci odborníků mnoha profesí i národností. Zejména u motoru, jakým je Catalyst, nedělíme týmy na český, italský, německý nebo polský. Jsme jeden tým, pracující na společné věci. Pražský tým, se kterým jsem v denním pracovním  kontaktu, mohu označit jako skupinu lidí, kteří tuto motivaci mají a priority si plně uvědomují.

Co děláte ve volném čase?
Bydlím v Praze s přítelkyní. Nemám rád jednotvárný život a tak se snažím svůj čas rozdělovat mezi práci, svoji rodinu (zejména své 4 vnuky), péčí o svou rodnou chalupu a také si najít nějaký čas na cesty za poznáním, jak tomu říkám. Nezáleží, zda je to např. sever Norska nebo jižní Čechy. Rád poznávám nová místa a hlavně i nové lidi. Moje pohybové aktivity nelze nazvat sportem, ale rád chodím pěšky nebo jezdím na kole. 

Jaké jsou vaše největší motivační faktory a změnily se během vaší dlouhé kariéry?
Jak jsem již zmínil, mým prvním motivačním faktorem byl zájem vystudovat a naučit se odbornosti potřebné ke konstrukci motoru. Časem jsem si uvědomil, že je to nekonečný kontinuální proces učení a sbírání zkušeností a také, u tak složitého výrobku jakým je letecký motor, jak je důležitá týmová spolupráce. To se stalo mou další velkou motivací, zejména v období, kdy jsem vedl tým Design department: dokázat koordinovat práci svého týmu a spolupráci s dalšími útvary nejen po stránce odborné. Motivaci ke společnému výsledku jsem bral jako hlavní prioritu a měl jsem to štěstí, že jsem měl v týmu lidi, kteří tomu rozuměli stejně. I dnes se snažím při denní spolupráci s mladšími kolegy tyto  motivace prosazovat.